Filmania

Švédsko 19. století bylo ideálním místem pro takovou veselou rodinku jako jsou Ekdahlovy, zámožnou měšťanskou rodinu. V první půlce snímku proniknete velmi pozvolně do jejich charakterů, pochopíte dobu samotnou, i když ta tady nemá žádnou významnější úlohu, tudíž můžeme dílo považovat za nadčasové. Klíčovou postavou je paní Ekdahlová, která prožívá všechny strasti své rodiny a u níž se řeší veškeré problémy. Jeden z jejích synů Gustav, asi nejhumornější postavička, si vydržuje nejen poslušnou manželku, ale i milenku od služebnictva a nejlepší na tom je, že o tom manželka ví a vlastně ho v tom tiše podporuje. Další syn Karl, ředitel divadla, zemře téměř na prknech divadla a v rodině se najednou vše změní. Manželka Emilie se musí starat o dvě děti, Fanny a Alexandra, a zároveň pro ně najít tvrdou otcovskou ruku. Vybrala si bohužel hodně špatně, když si vezme přísného konzervativního biskupa obestřeného tajemstvím okolo smti jeho bývalé ženy a dvou dětí.

Liberální svět měšťanů, tak přichází do kontrastu s konzervatismem biskupa a jeho autoritou zdegenerované rodiny. Emíle musí svoje zbyky volnosti a svobody rychle potlačit, jinak se bude dostávat do konfliktů se sým manželem a brzy pozná, že si nevybrala zrovna dobře. Bergman nás na úvod nechává trochu tápat, po první hodince jsem absulutně netušil, kam se bude film vyvíjet. Ani o hlavních postavách ještě ani není zdaleka rozhodnuto, Emílie má totiž z počátku pouze epizodní úlohu. Zřejmě nejzásadnější postavou je mladý Alexander (jeho sestra ustupuje trochu do pozadí až na roztomilé koulení očmi) z jehož pohledu potom film vidíme. Nejedná se, ale o žádný klasický vyprávěcí příběh, kdy by hlavní postava komentoval dění kolo sebe svými slovy, Aleaxndrova pozice a vidění světa je pouze silně posíleno.

Tempo snímku je velmi pomalé, i když od druhé půlky stopáže už je to trochu lepší, ubíjejícím monologům se ale nevyhnete tak jako tak. Bergmanovo pojetí není založeno na násilném vtahování diváku do děje, člověk si prostě musí vytvořit jasnou představu sám. Režisér pouze nadhazuje odvěká témata jako láska a nenávist, pravda a lež či realita a fantazie. Nejde tedy o čistokrevné drama, dočkáte se i určitých nadpřirozených jevů, které celým snímkem procházejí a napomáhají jeho ukončení.

Chce to hodně trpělivosti, ale pokuď ji budete mít, je dost dobře možné, že se pro Vás Fanny a Alexandr stane naprosto zásadním dílem. U mě, ale tolik pochopení nesklidil, přeci jen mi úplně nesedlo ubíjející pomalé tempo.