Svěrací kazajka
Veškerá ta kopa smůly, co jsem popsal v perexu dopadne na Jacka Stracka, válečného veterána ze Zálivu. Jeho právník zahraje případ obvinění z vraždy, alespoň tak, že Jack nestráví hezkých pár let v chládku vězení, ale v chládku ústavu, kterému vládne doktor Becker (Kris Kristofferson- Blade). Ten se shlédl v dnes (ještě jsem stále v roce 1993) již zakázaných metodách 70. let a své pacienty “léčí” zavíráním do vysouvacích luxusních lůžek, kam se v normálních filmech ukládají nebožtíci a k tomu všemu je ještě spoutává ve svěrací kazajce. Stísněnost má na Jacka v pravdě nadpřirozený efekt, když se přenáší do budoucnosti roku 2007, kde zjišťuje, že má být za několik málo dní zabit. S vyřešením takového pechu mu pomáhá dívka Jacki (Keira Knigtley), stará známá z minulosti.
V úvodních minutách můžeme sledovat vizuální hody zachycující válku v Íraku, z nichž nebudou mít radost snad jenom epileptici. Škoda, že je to, kromě stavů připominájících halucinace při přechodu do budoucnosti, asi tak všechno, co se technických inovací týče. I když by k tomu látka a snad i nízký rozpočet mohly svádět, režisér John Maybury (Láska prokletá) neexperimentuje, a tak jsou střih i kamera zcela střídmé. Bohužel na sebe dokonce upozorňují i negativně v případě zbytečně detailních záběrů lidských tváří.
Příběh se vyvíjí značně lineárně a stereotypně, nečekejte žádné sofistikované hrátky s časem jako ve 12ti opicích nebo Osudovém dotyku. Tím, ale divák ztrácí motivaci v kladení otázek a momenty pochybností či překvapení, takže potřebuje svoji pozornost někam upnout, možností, ale moc nemá. Jediné nečekané odhalení známe už z traileru a odehraje se v polovině filmu. Jackova zásluha na kladném ovlivnění svého vlastního osudu vlastně spočívá pouze ve snaze dostat se znovu do svěrací kazajky a cestovat v čase, což vede k jedné výborné scéně, kde se Jack snaží dokázat Beckerovi svoji šílenost.
V hlavní roli obstál Adrian Brody (Pianista) poměrně solidně. Chvíle klaustrofobické panické hrůzy a strachu z věcí příštích bravůrně střídá z odlehčenými až romantickými momenty, takže jsem mu během filmu mohl bez obav fandit, aniž bych se přistihl při úvaze nad karikatikurností hlavní postavy. O poznání hůře dopadla Keira Knightley, která ani nedostala příliš prostoru. Její vztah s matkou je vykreslen povrchně, často nechápame její motivaci a vztah s Jackem skřípe asi úplně nejvíc. Nechybí ani klasická postelová scéna, která má k opravdovosti hodně daleko a ve filmu zkracuje cestu vykreslení vztahu hlavních postav. Divák opět nemusí o ničem pochybovat, vše je jasným, ale nedokonalým způsobem řečeno.
Snad ještě hůře než Keira dopadl doktor Becker. Z Kristoffersona výkonu jsem spíš měl pocit, že jde o postavu ryze tragickou, možná až Franknsteinovského charakteru. Scénář nám, ale zase tvrdí, že Becker byl vyšinutý hajzl, aspoň si člověk může vybrat jakou nálepku doktorovi přilepí…Na minimální ploše uchvacuje Daniel Craig. Nový Bond stvárnil jediného více vykresleného chovance ústavu, který se pokusil třicetkrát zavraždit svoji ženu a trpí paranoidními představami o nadvládě Organizovaných, v něčem jsou jeho myšlenky ďábelsky reálné.
Nerad bych celou recenzi nesl pouze v kritickém duchu, protože snímek to vůbec není tak špatný, jak by se z předchozích slov mohlo zdát. První hodinu všechno pěkně šlape, pokuď k snímku přistoupíte jako k nenáročné a zábavné oddychovce. Na plátně se pořád něco děje a celková stopáž snímku je úměrná jeho obsahové nabitosti. V poslední čtvrt hodině už zase ztrácí dech, některé scény působí přiliš křečovitě, stejně jako nepříliš překvapivý konec.
P.S. Bylo režisérovým záměrem dvě hlavní postavy snímku s názvem The Jacket pojmenovat Jack a Jackie ?!
Název: The Jacket
Český název: Svěrací kazajka
Žánr: thriller, sci-fi
Čas: 104 min.
Země výroby: USA/VB/Německo
Rok výroby: 2005
Režie: John Maybury
Hrají: Adrian Brody, Keira Knightley, Kris Kristofferson, Jennifer Jason Leigh, Daniel Craig
Hodnocení na IMBD: 6,9/10
Hodnocení na CSFD: 77 %
Rozpočet:
Celosvětové tržby
$ 29,000,000: $ 20,046,856
Hodnocení: 70 %