V jako Vendetta
Nebudu Vás dlouho napínat. V jako Vendetta je snímek minimálně o třídu horší než Potomci lidí. S rozpočtem, jímž se blížila svému konkurentovi nedokázala rozehrát tak zábavnou hru a vykreslit dokonalou atmosféru. Londýn roku 2020 je v jejím podání překvapivě příliš všední a obyčejný. Tíha fašistického státního aparátu na nás nedopadá tak intenzivně, i když tentokrát nechybí pohled shora, celkové proklesení režimu je prachbídné. Člověk by měl dojem, že v tak slabém systému by k takové revoluci, jenž nás čeká, muselo docházet prakticky denně. Herecké výkony převážně britských televizních herců nijak neuchvátí, spíše naopak jsou někdy až sebeparodické, což je obzvlášť poznat na postavě vrchního kancléře. Ani Natalii Portman, která, na rozdíl od Hugo Weavinga, dostala možnost svoje herectví prokázat na mimice, role příliš nesedí.
Britům žijícím pod neustálým dohledem policejního státu vyvstala nová naděje na znovuzískání svobody. Terorista V (Hugo Weaving) nechal vyhodit do vzduchu budovu soudu. Kancléř nemůže dopustit slabost režimu, a tak skrz média tlumočí národu, že šlo o plánovanou demolici. V se ovšem dostane do budovy televize a pošle vzkaz všem lidem toužícím po svobodě. Vládě se sice podaří zinscenovat anarchistovu smrt, sémě pochybnosti už je ale zaseto. Spolu s V tvoří ústřední dvojici dívka Evey. V dětství přišla o rodiče, kteří dali před její výchovou přednost odporu vůči režimu. Odpor má tedy v krvi, ale neustálý strach ji nedává možnost ho projevit, stává se tedy běžnou součástí aparátu, až do setkání s V.
Snímek nám poskytuje možnost diskuze nad ožehavým tématem zneužití omezení osobních svobod z důvodů vnější hrozby, která nám údajně brání prožít hodnotný život. Politická reflexe je možná ještě jasnější než u Potomků lidí. Metody jakými se kancléř dostane k moci podbízejí ke konspiračním teoriím v našem reálném světě. Logický děr najdete celý vagón a to nejen v dějovém kontextu, ale i ve vztahu mezi V a Evey (Natalie Portman), jehož rozluštění je vskutku “překvapivé”. Na přeměně Evey z odevzdané pracovnice v odvážnou bojovnici je potom postaven celý vývoj příběhu, který je včas doplňován exkurzy do historie. Na rozdíl od Potomků lidí nám tak nezůstává téměř nic zatajeno. Ačkoliv scénář napsali samotní bratři Wachovští, režie se zhostil jejich asistent u Matrixu a produkce se ujal Joe Silver ze stejné stáje, akční scén najdeme pramálo. Celý film rámují a nejsou nijak objevné ani zábavné. Dvouhodinová stopáž mi na jásotu taky moc nepřidala. Dějovou rozvleklost násobí zbytečně velké množství vedlejších postav i přílišné množství retrospektivní scén, jenž narušují kontinuitu vyprávění. Dokonce se dočkáme i takového flashbacku, který během minutky zrekapituluje celý děj.
Když k nulovému osobitému režisérskému styla debutéra Jamese McTeigea přidáme ještě scény plné toho nejhutnějšího klišé, kdy reakce na akce V sledujeme na dvou běžných středostavovských rodinách a v domově důchodců, tak je zaděláno na pořádnou katastrofa. Naštěstí samotný námět dávám prostor k poměrně duchaplným dialogům a scénaristickým kličkám.
Název: V for Vendetta
Český název: V jako Vendetta
Žánr: akční/ sci-fi/ thriller
Čas: 132 min.
Země výroby: USA/Německo
Rok výroby: 2005
Režie: James McTeigue
Hrají: Natalie Portman, Hugo Weaving, Stephen Fry, John Hurt, Stephen Rea
Hodnocení na IMBD: 8,3/10
Hodnocení na CSFD: 79 %
Rozpočet: $ 54,000,000
Celosvětové tržby: $ 132,511,035
Hodnocení: 70 %
Freedom Forever
(Vendetta, 5. 11. 2007 20:35)